Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Polská a slovenská ornitologická příručka – recenze

Víte, co mají společné nová polská a slovenská ornitologická příručka? Obě vyšly v loňském roce a spoluautory obou jsou členové ČSO.

Tak by se stručně daly charakterizovat dvě velice zajímavé publikace, které v nedávné době spatřily světlo světa. Společného toho mají ovšem mnohem víc, především chvályhodnou snahu přiblížit metody současné ornitologie široké veřejnosti. To je jednoznačně cíl záslužný a důležitý.


Alfréd TRNKA, Tomáš GRIM (eds) 2014:Ornitologická príručka. SOS/BirdLife Slovensko, Bratislava 2014. 298 pp. ( Kompletní kniha je ke stažení zdarma na webu SOS.)













Romuald MIKUSEK, Tadeusz STAWARCZYK 2014: Poradnik ornitologa. FWIE, Kraków, 2014. 280 pp.














Pokusím se nyní o krátké srovnání a zcela subjektivní zhodnocení obou děl.

Obě knihy byly financovány z téhož grantu, mají shodný formát B5, tvrdou vazbu, obě jsou vytištěny na kvalitním papíře včetně barevných fotografií. Přesto je grafická stránka polské knihy o stupínek vyšší. Používá více grafických prvků a celá sazba tak působí profesionálněji; fotografie a další grafika jsou názornější, instruktivnější.

I rozsah obou děl je podobný, v obou případech je to necelých 300 stran. Přesto je slovenská kniha obsáhlejší, neboť téměř polovinu rozsahu té polské tvoří nejrůznější přílohy – dlužno dodat, že vesměs velice užitečné.

Specifikem slovenské knihy, jejímiž autory jsou kromě obou editorů ještě Michal Baláž, Robert Doležal, Stanislav Harvančík, Ľudovít Kocian a Anton Krištín, je rozsáhlá část (170 stran) věnovaná „teoretické“ ornitologii. V knize najdeme všechny základní informace o ptácích a ornitologii, od pojednání o rozdílech ornitologie a ptáčkaření, přes stavbu těla, etologii a ekologii ptáků až po nejnovější poznatky molekulární taxonomie a obecné zásady vědecké práce.

Slovenská kniha tak navazuje na tradici Ornitologické příručky Františka Obhlídala, která kromě praktických rad obsahovala i precizní „teoretickou ornitologii pro laiky v kostce“. Málokdo ze současné střední generace ornitologů z této unikátní knihy nečerpal. Myšlenku podobného zpracování současných poznatků o ptácích lze jen přivítat. Otázkou zůstává jen rozsah a způsob podání této části textu a jeho vyvážení s částí praktickou. V tomto ohledu nepovažuji knihu Trnky a Grima za úplně vyrovnanou.

Hodnocení polské knihy Mikuska a Stawarczyka je po této stránce jednodušší. Teoretické ornitologické poznatky neprezentuje prakticky vůbec, logicky je tedy část věnovaná terénním dovednostem, vybavení a konkrétní metodice výrazně podrobnější. Příkladem může být rozsah textu věnovaného nahrávání ptačích hlasů. Zatímco Trnka a Grim sdělují základní informace na pěti a půl řádcích, Mikusek a Stawarczyk problematiku popisují podrobně na dvou stránkách včetně fotografií potřebného vybavení.

Listování knihami přináší několik postřehů: Oběma by prospěla důkladnější redaktorská práce, například lepší členění textů. Velmi málo jsou využité boxy s praktickými příklady, zcela chybějí odkazy po stranách nebo souhrny kapitol. Takové prvky by čtenáři výrazně usnadnily orientaci v textu, pomohly by oddělit výkladovou část od příkladů či zdůraznit nejdůležitější poznatky. Oběma knihám by také prospěl výkladový slovníček pojmů.

Abych jen nekritizoval: Na slovenské knize vysoce hodnotím šíři záběru a komplexnost celého zpracování, z detailů pak například rozsáhlý seznam použité a doporučené literatury, existenci rejstříku nebo dvě elektronické přílohy na CD z pera Branislava Matouška: Ornitologická bibliografia Slovenska a Pôvod a význam vedeckých mien vtákov (spolu s W. Schmidtem).

Nikde jinde než v polském Poradniku jsem asi zatím neviděl jasně popsaný způsob, jak určit pozici vzdáleného ozývajícího se ptáka (zejména sov) s pomocí GPS a kompasu, to vše na názorném a snadno pochopitelném obrázku. Užitečné, až snad místy přehnané, jsou samostatné kapitoly věnované různým částem ptačího těla a znakům, kterých je na nich potřeba si všímat při určování. Praktické návody se týkají jak práce v terénu, tak následného počítačového zpracování. Dozvíme se nejen o databázích pro ukládání terénních dat (to i ve slovenské knize), ale najdeme například i odkaz na programy umožňující automatické počítání jedinců na fotografii letícího hejna. Zajímavým bonusem je několik stran předkreslených siluet ptáků (dravec, husa, kachna, malý pěvec, strnad) pro zaznamenávání pozorovaných znaků v terénu.

Součástí polské knihy jsou tři etické kodexy uvedené v plném znění v polštině (birdwatcherský, fotografický, vědecký), zatímco slovenská příručka pouze odkazuje na stránku českého Klubu 300. Byť můžeme spekulovat, zda jsou skutečně tři podobné kodexy vedle sebe potřeba, ornitologická etika by si ve slovenské knize zasloužila trošku víc než jen jednu stranu textu.

Závěrečné hodnocení

Přes všechny uvedené rozdíly nelze říci, která z obou knih je lepší. Každá po svém naplňuje trošku jiné zadání. Na první pohled by se mohlo zdát, že polská kniha obsahuje více konkrétních rad a návodů, že je využitelnější v praxi a tedy lepší. Takové hodnocení by ale bylo povrchní, vezmeme-li v úvahu, že všichni čtyři autoři (resp. editoři) jsou aktivní vědci a teoretické předpoklady ornitologického výzkumu mají v krvi. Jinak jsou na tom čtenáři, amatérští ornitologové, které často právě chybějící teoretické znalosti omezují v odborné ornitologické činnosti. Záměr přiblížit základní teoretické předpoklady úspěšného výzkumu širokému okruhu čtenářů je úkol nadmíru potřebný. Tím spíše, že v Česku můžeme navazovat na tradici Obhlídalovy Ornitologické příručky. Za zcela ideální bych proto považoval kombinaci podrobných praktických návodů Mikuska a Stawarczyka s teoretickými základy Trnky a Grima. Tím by ovšem vznikla kniha tlustá nad míru únosnou, proto by ještě bylo potřeba v některých částech texty krátit a zjednodušovat. Třeba se to jednou podaří v nové české ornitologické příručce. Ostatně, máme pro to nejlepší předpoklady, neboť z celkem devíti autorů je jich rovných šest členy ČSO a stopu české ornitologie lze v knihách najít na více místech (pro českého čtenáře může být jejich hledání zvláštním bonusem při čtení).

Než zcela dokonalá česká verze příručky vyjde, mohu vřele všem zájemcům o ornitologii doporučit jak slovenskou Ornitologickou príručku, tak polský Poradnik ornitologa. Tedy alespoň těm zájemcům, kteří se slovenštiny a polštiny nebojí.

Zdeněk Vermouzek
28.05.2015
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791