Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Marocké pobřeží Atlantiku I

„Už jste viděli dytíky?“, ptá se nás asi pětadvacetiletý kluk na zdejší poměry draze oblečený do bleděmodrých riflí, bílého trika a khaki vestičky s výšivkou znaku Národního parku Oued Massa. „Zatím jsme je jen slyšeli“, odpovídáme. Znovu zalistuje ptačím atlasem a s prstem zapíchlým do další stránky se ptá dál: „A co běhulíky?“ „Ještě ne“, odpovídáme. Spokojeně pokyvuje hlavou. S tázavým pohledem v očích pak ukazuje na další stránku s vyobrazením ibisa skalního. „Ne“, odpovídáme na nevyřčenou otázku. „Jestli chcete, tak Vám je všechny zkusím najít“. „I ibisy?“, ptáme se. „Ano, ty Vám dokonce můžu garantovat na 100%. Moment.” Zvedá telefon a kamsi volá. „Pokud chcete, tak Vám je zítra ukážu. Bude to stát 250 dirhamů každého“. Dlouho se nerozmýšlíme. Vždyť ibis skalní je jedním z těch druhů, kvůli kterým jsme do Maroka jeli, jeden z životních opeřených snů. Jsme jen zvědaví, jestli Rashidovi, který o sobě tvrdí, že je oficiálním průvodcem v parku, můžeme věřit.

Proč právě pobřeží Maroka?

Většina ornitologických výprav do Maroka směřuje do jeho jižní části. Vcelku kompaktní a s menšími odchylkami dodržovaný okruh zajistí pokrytí vysokohorských, pouštních a polopouštních biotopů. Zpáteční cesta vede podél pobřeží, které si svojí ornitologickou hodnotou nezadá s předchozí částí trasy (viz díl č. 1 v Ptačím světě č. 2/2008). Na pobřeží se totiž nacházejí jednak národní parky ústí řek Massa a Sous, dále k severu několik pevninských výběžků vhodných k pozorování mořských druhů ptáků, např. Cap Rhir, tzv. královský les korkových dubů v Sidi Bettache a ještě dále k severu světově proslulá přírodní rezervace Merja Zerga. Na pobřeží se dá najít také mnoho míst s plážemi vhodných k odpočinku a vykoupání, kterými utrmácený ornitolog po celodenním birdwatchingu rád vezme za vděk.


Pobřeží Atlantiku mezi Tamri a Cap Bedouza je vhodné k seawatchingu, foto R. Doležal

Kdy se vypravit na cestu?

Pobřežní část Maroka se nevyznačuje teplotními extrémy, kterými Vás může překvapit vnitrozemí. K návštěvě je vhodná větší část roku. Ať už jarní měsíce duben a květen, které se shodují s ptačím tahem k severu, nebo zimní období od konce listopadu do poloviny února, kdy tu ve značných počtech zimují kachny a bahňáci.

Rady k nezaplacení
Ubytovacích možností včetně kempů je v Maroku dostatek. Vybavení je většinou základní, ale ubytování je čisté a levné. To stejné platí pro menší hotely. Příkladem může být hotel La Gazele v Ouarzazate, ve kterém vyjde pokoj pro 3 osoby včetně snídaně na 275 MAD nebo Hotel Cluny v Casablance v ceně 250 MAD pro dvě osoby.

Není problém bivakovat volně v přírodě. Velice užitečné je ale postavit stany až po setmění, čímž se dá vyhnout návštěvám chtěným pouze ze strany domorodců.

I v té poslední malé vesničce se dá slušně najíst v pouličních stáncích, kde je nabízen tzv. tajine – brambory se zeleninou a masem dušené pod homolovitou poklicí z pálené hlíny, nebo brochette – ražničí z jehněčího masa. Ke všemu se podávají místní chlebové placky, olivy a vynikající sladký čaj z čerstvých lístků máty, v našem týmu označovaný jako „máťák“ (s důrazným přídechem na „ť“).


Venkovský pasák ovcí obklopený volavkami rusohlavými (Bubulcus ibis), foto R. Doležal

Ornitologickými „top“ lokalitami jsou od jihu k severu: Národní park Sous Massa – založen k ochraně mořského pobřeží mezi ústími řek Sous a Massa, oblast s nejhojnějším (a téměř jediným) výskytem ibisa skalního (Geronticus eremita) na světě; údolí Sous – okolí silnice P32 mezi Aoulouz a Taroudannt je jedinou oblastí, kde mimo Subsaharskou Afriku pravidelně zimuje jestřáb volavý (Melierax metabates); Tamri – malé městečko v ústí řeky Tinkert je také vhodné k zastižení ibisa skalního; Cap Rhir – pevninský výběžek 30 km severně od Agadiru, pozorování mořských ptáků; Sidi Massa Oualidia – oblast příbřežních lagun a solných pánví mezi Essaourií a Casablancou je jedno ze známých zimovišť kolihy malé (Numenius tenuirostris); Sidi Yahya des Ziaida – rozlehlé lesy korkových dubů s výskytem frankolína dvouostruhého (Francolinus bicalcaratus, další druh, který tu má jediné místo výskytu mimo subsaharskou Afriku); Přírodní rezervace Merja Zerga – mezinárodně významný mokřad u města Moulay Bousselham byl do nedávna pravidelným zimovištěm kolihy tenkozobé, zůstává významným zimovištěm kachen; rezervace Lac de Sidi Bourhaba – skupina vodních nádrží nedaleko Kénitry je domovem lysek hřebenatých (Fulica cristata).

„Top“ druhy

I v tom případě, že by byl návštěvník Maroka omezen časem a mohl se věnovat jen jeho západnímu atlantickému pobřeží, nepřijde zkrátka. Tím nejvíce vyhledávaným druhem, nad jehož obrázkem má v atlase každý zavilý birder tučným písmem napsáno „WANTED“, je bezpochyby ibis skalní, jehož malou populaci najdeme už jen v Turecku a Sýrii. Dalším z přeludů, za kterými se jezdí hlavně do rezervace Merja Zerga, je koliha tenkozobá, která tu ale byla naposledy pozorovaná v roce 1995. Žádný si určitě nenechá ujít příležitost zkusit štěstí a najít subsaharského jestřába volavého a frankolína dvouostruhého. Zmíněnou čtveřici druhů si pak můžeme doplnit ještě o kalouse jednobarvého (Asio capensis). Získáme tím jen nepatrný vrcholek ledovce místní avifauny, která čítá přes 460 druhů ptáků.



Běžný špaček černý (Sturnus unicolor) focený na kraji vesnice Timahdite, foto R. Doležal



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791