Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Poznáte naše racky v zimě?

Silueta letícího racka vytváří všeobecně uznávanou iluzi pobytu u vody. Právě typická silueta – štíhlá křídla a rovně uťatý ocas – vede laiky i odborníky ke správnému určení zástupce skupiny racků. Záměna hrozí snad jen s rybáky a chaluhami – nejbližšími příbuznými z řádu dlouhokřídlých.

Během příletu na hnízdiště a v průběhu hnízdění, kdy jsou ptáci v hnízdním šatě, nebývají s určováním druhů potíže. Určování v pozdním létě, na podzim a v zimě však přináší více problémů. V důsledku úplného nebo částečného pelichání dochází ke změně detailů ve zbarvení opeření – dospělí ptáci získávají zimní šat, případně. několik následných zimních šatů.Také mladí ptáci mají nyní mnohem pestřejší šat s variabilní kresbou. Základem druhového určení je tak u většiny druhů správný odhad stáří jedince.
Mladí ptáci krátce po osamostatnění vymění část malého opeření a postupně získají první zimní šat. U všech druhů racků je typickým znakem pro mladé ptáky převaha hnědé barvy na hřbetě a horní straně křídel. Dobrou orientaci poskytuje kresba ocasu – mladí ptáci nemají nikdy péra čistě bílá, typické je zejména tmavé zbarvení koncové části ocasních per. Dospělí racci mají vždy bílé tělo a ocas. Pro určování do druhů v prostém šatě je důležitá velikost těla, intenzita šedých tónů ve zbarvení hřbetu a horní strany křídel, kresba ručních letek a rozmístění a rozsah tmavších skvrn na hlavě.

Ilustrace: Jan Hošek
Zleva: Racek chechtavý, r. černohlavý, r. malý, r. bouřní, r. bělohlavý/středomořský, r. žlutonohý.



V avifauně České republiky má své místo více než patnáct druhů racků, z nichž čtyři druhy na našem území hnízdí. Zjednodušeně lze říci, že tzv. „malé“ druhy racků (racek malý, chechtavý, a černohlavý) dospívají již v prvním roce, a proto během druhé zimy jejich života je možné odlišit pouze jedince, kteří nespěchali s dokončením úplného pelichání. U tzv. „velkých“ druhů (racek bouřní, bělohlavý, středomořský a stříbřitý), které dospívají až po třech letech, dochází při pelichání k postupné změně zbarvení per a sekvence šatů je složitější. Zájemce odkazuji na moderní určovací literaturu, kde se lze s touto problematikou seznámit podrobněji.

Doporučená určovací literatura

Beaman M., Madle S. 1998: The Handbook of Bird Identification for Europe and the Western Palaearctic.
A & C Black Publishers Ltd., London.
Cramp S. 1983: The Birds of the Western Palaearctic,
Volume 3. Oxford University Press.
Grant. P. 1997: Gulls: A guide to Identification.
Princeton University Press.
Harris A., Shirihai H., Christie D. 1996: The Macmillan
Birder‘s Guide to European and Middle Eastern Birds. Macmillan.
Olsen K. M., Larsson H. 2004: Gulls of Europe, Asia
and North America. Helm´s Identification Guides.
A & C Black Publishers Ltd., London.
Svensson L., Grant P. J. 2004: Ptáci Evropy, Severní
Afriky, Blízkého východu. Svojtka a Co, Praha.


Václav Koza


Alena Klvaňová
14.11.2008
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů