Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Jak vybrat stativák?

Stativový dalekohled neboli „stativák“ se stává součástí výbavy stále většího množství ornitologů. Kvalitní stativák je nezbytný ke sčítání ptáků na velkých vodních plochách, k pozorování kroužících dravců nebo k určování vzdálenějších bahňáků. Hodí se ale i k zaměřování hnízd, k odečítání kroužků, ke střežení hnízd vzácných druhů, k šetrné kontrole stavu hnízdění větších ptáků (čápi, volavky, dravci) a k podrobným etologickým pozorováním. Posledním hitem je digiscoping, tedy fotografování ptáků malým digitálním fotoaparátem přes stativový dalekohled. Přestože je nabídka stativáků výrazně menší než u binokulárů, výběr rozhodně není radno podcenit.

Konstrukce

Existují dvě základní konstrukce stativových dalekohledů, čočková (refraktor) a zrcadlová (reflektor). Zrcadlové dalekohledy netrpí barevnými vadami, dosahují většího zvětšení, mají ale velmi malé zorné pole a jsou objemnější a patřičně těžké. Nacházejí široké uplatnění v astronomii, ornitologové je využívají jen zřídka pro speciální účely. V dalším textu se budeme pod označením „stativák“ zabývat jen čočkovými pozorovacími dalekohledy (anglicky spotting scopes).
Stativák se podobně jako jakýkoli jiný dalekohled skládá z těla a většinou výměnného okuláru. Těla se vyrábějí ve dvou základních provedeních, přímá nebo šikmá. Pro většinu pozorování je vhodnější šikmé tělo s objektivem odkloněným pod úhlem 45°. Použití šikmého stativáku je celkově pohodlnější, umožňuje i pozorování letících ptáků vysoko nad horizontem, které je s přímým dalekohledem téměř nemožné. Druhou velkou výhodou je, že k šikmému dalekohledu stačí nižší stativ (proč je to výhodné se zmíníme dále). Přímý dalekohled se lépe zaměřuje, hodí se pro pozorování s malými dětmi nebo pro pozorování z auta pomocí okenního stativu.
Za zmínku stojí i binokulární stacionární dalekohledy, které se dnes již téměř nevyrábějí. Byly určeny pro pozorování z jednoho místa, neboť jejich hmotnost téměř neumožňuje přenášení, delší pozorování s nimi je ale velmi pohodlné.
Při nákupu stativáku bychom měli trvat na utěsněném těle, aby se vnitřní čočky nerosily a vnitřním ostření. Všichni kvalitní výrobci již tyto požadavky považují za standard.
Také se vyplatí investovat i do ochranné brašny, kterou většina firem nabízí přímo na míru ke svým výrobkům. Obal chrání dalekohled před nepřízní počasí a zejména tlumí nárazy jak při převozu, tak při náhodném pádu. Obal rozhodně není věc, podle které bychom měli nákup dalekohledu posuzovat, některé ale nejsou zcela ideální – volné části mohou zvyšovat chvění ve větru nebo překážet při pozorování. Různé popruhy nebo volně visící krytky je proto lepší odstranit nebo alespoň pevně uchytit.


Tentýž dalekohled ve dvou konstrukčních provedeních – přímém a šikmém. Aby měl přímý stativák okulár ve stejné výšce jako šikmý, musí mít vyšší stativ. Přímý stativák je tedy vždy méně stabilní a pro většinu pozorování méně vhodný. - Foto Z. Vermouzek

Optika

Na rozdíl od triedrů není zvětšení u stativáku pevně dáno. Základní optické vlastnosti těla jsou dány průměrem objektivu (přední čočky). Čím je průměr objektivu větší, tím víc světla dalekohled pojme a tím jasnější je obraz. To je důležité zvláště při velkých zvětšeních, protože výsledná „světelnost“ je dána poměrem mezi průměrem objektivu a zvětšením (viz článek o výběru triedru v Ptačím světě 1/2007). S rostoucí velikostí objektivu ale úměrně roste i velikost celého přístroje a také jeho váha. Pro ornitologická pozorování jsou vhodné dalekohledy s průměrem objektivu 70 – 80 mm.
Zvětšení stativáku určuje použitý objektiv. K dispozici jsou většinou výměnné objektivy s pevným ohniskem 25x – 30x nebo se zoomem 20-60x. Zoomové objektivy vždy zmenší zorné pole a mohou ubrat světla či obrazové kvality, celkově ale jejich výhody většinou převažují. Zvláště u levnějších dalekohledů se ale vyplatí přemýšlet i o pevném ohnisku. Nikdy by zvětšení nemělo přesáhnout průměr objektivu v milimetrech, protože v tom případě dostáváme mrtvé zvětšení – obraz je sice větší, ale nevidíme žádné detaily navíc.
Konstrukce čočkového dalekohledu a fyzikální vlastnosti světla způsobují barevnou vadu, která může být viditelná na ostrých hranách – kvůli rozdílnému úhlu lomu různých částí spektra mají hrany buďto červený nebo modrý závoj. Se vzrůstajícím zvětšením je tato vada viditelnější, vždy ale způsobuje mírnou neostrost, resp. sníženou rozlišovací schopnost. Kvalitnější dalekohledy používají k jejímu odstranění buďto speciálních skel nebo vložených optických členů (apochromatická úprava – zkratka APO).
Při výběru je důležitá i kresba při okrajích obrazu. Méně kvalitní dalekohledy mají zpravidla lepší kresbu ve středu čočky a směrem k okrajům kvalita klesá.
Obecně lze říci, že větší zvětšení, kvůli kterému si stativák pořizujeme, vyžaduje celkově kvalitnější optickou soustavu, která něco stojí. Šetření se nemusí vyplatit.
Stativ

Třetí nedílnou součástí stativáku, po těle a okuláru, je stativ. Bez kvalitního stativu nelze stativák použít, přesto se mnoho lidí nad výběrem stativu vůbec nezamýšlí, nebo se na něm snaží ušetřit. Kvalitu pozorování může přitom nekvalitní stativ třeba ve větru zhoršit tak, že toho více uvidíme obyčejným triedrem. Co získáme dobrým stativákem, můžeme ztratit špatným stativem.


Ve větru odepneme všechny části brašny, které by zvyšovaly chvění, nebo alespoň omotáme popruh, aby nevlál. V silnějším větru zvýšíme stabilitu přitlačením rukou n atělo stativáku proti hlavě. Další z možností, jak zabránit chvění stativáku v silném větru, je snížit stativ na minimum a kleknout si k němu. - Foto Z. Vemrouzek

Stativ musí především být dostatečně pevný, aby se nechvěl ani při silnějším větru. Udaná nosnost musí být tedy až násobně vyšší, než je váha dalekohledu, který hodláme na stativ montovat. Jedním z důvodů je, že při silném větru zvyšujeme stabilitu zavěšením závaží (batohu) doprostřed pod stativ nebo přitlačením dalekohledu shora rukou. Není dobré, když se při této manipulaci nohy stativu zlomí. Kupujeme-li zvlášť stativ a hlavu, je třeba zkontrolovat nosnost obou.
Pro pohodlné pozorování je nezbytná dostatečná výška stativu, abychom se k dalekohledu nemuseli ohýbat. Znamená to větší investici zejména pro vyšší osoby, neboť s rostoucí výškou stativu se zvětšuje i chvění, a pro udržení stativáku v klidu je nutný masivnější a tedy i dražší a těžší stativ.
Neméně důležitá, než samotný stativ, je i použitá hlava (část stativu, na kterou se připevňuje dalekohled a která se pohybuje současně s ním). Levnější stativy se prodávají jako komplet i s hlavou, u kvalitnějších musíme samostatně vybrat stativ a hlavu. Kulová hlava má jen jeden aretační šroub a při povolení umožňuje pohyb všemi směry. Pro pozorování není vhodná. Ideální je dvousměrná hlava umožňující nezávislý horizontální a vertikální pohyb. Někteří lidé dávají přednost aretaci jedním šroubem, nejlépe v ručce, většinou je ale i aretace oddělená. Ručka by však u hlavy neměla chybět. Při dotažení aretačního šroubu musí dalekohled zůstat zaměřen do stejného místa. U nevhodně zvolené hlavy se může stát, že se dalekohled začne pomalu sklápět. Zásadní vlastností, která ovlivňuje kvalitu pozorování snad nejvíc, je plynulost pohybu. V každém ze směrů se musí hlava pohybovat plynule bez škubání, měla by umožnit jak plnou aretaci, tak jen částečné zvýšení tření. I v tom případě ale nesmí být pohyb trhavý. Často jsou pro pozorování vhodné hlavy označované jako VIDEO, které právě plynulý pohyb zajišťují.
K přichycení těla dalekohledu ke stativové hlavě je nejlépe použít rychloupínací destičku (pozor: pro různé hlavy existují různé typy!). Na rychlosti uchycení stativáku někdy závisí úspěch při pozorování.
Pohodlnost při přenášení stativu se stativákem v terénu výrazně zvýší obalení horní části noh tvrzeným molitanem. Některé stativy jsou takto již prodávány, můžeme ale použít i izolaci určenou pro vodovodní trubky a takovéto polstrování si vyrobit.
Pozorování z auta je výborným způsobem, jak zejména v zimě zůstat v teple a přitom nevyplašit pozorované ptáky. Pro taková pozorování upevňujeme stativák na okenní stativ, hlava v tom případě může být i kulová. Okenní stativ můžeme nahradit pytlíkem s rýží, fazolemi nebo pískem, na který dalekohled položíme. Díváme-li se vodorovně, je vhodnější stativák s rovným tělem, pro pozorování dravců na obloze se více hodí šikmý.


Pozorování z auta je výborným způsobem, jak zůstat v teple, a přitom ptáky neplašit. Stativák upevňujeme na okenní stativ, hlava v tom případě může být i kulová. - Foto T. Bělka


Použitelný stativ lze i s hlavou pořídit od tří až pěti tisíc, za deset tisíc je již solidní výbava. Kvalitní stativ vydrží řadu let a časem jej můžeme použít i s novým stativákem. U levných stativů naopak hrozí popraskání objímek a jiné defekty často již v době záruky. Následné opravy pak stativ prodražují, nehledě na s tím související nepříjemnosti.
Co zvolit

Zážitek i užitek z pozorování budeme mít jen tehdy, když bude celá souprava tvořící stativák vyvážená, a v co možná nevyšší kvalitě. Ještě více než u binokulárů zde platí, že šetřit se nemusí vyplatit. Před výběrem si musíme stanovit horní hranici, nad kterou nechceme s nákupem jít, a hned na začátku alespoň pětinu této částky rezervovat na stativ (čím menší je celková suma, tím větší podíl by měl na stativ připadnout). V dané cenové kategorii pak budeme vybírat z nepříliš velkého množství přístrojů, platí přitom, že velké značky jako Leica, Nikon, Swarovski nebo Zeiss (v abecedním pořadí) jsou dražší, ale na kvalitu jejich výrobků se lze spolehnout. Opět je velmi dobrou volbou česká Meopta, zejména v provedení APO. Pro pořízení kvalitního stativu lze doporučit firmy Velbon a Manfrotto, obě ale vyrábějí i levné a nekvalitní výrobky. Vyzkoušená je např. kombinace stativu Manfrotto 055 a hlavy 501 nebo 701.


Okenní stativ můžeme nahradit pytlíkem s rýží, fazolemi nebo pískem, na který dalekohled položíme. - Foto T. Bělka


Solidní prodejce musí umožnit zvolený dalekohled vyzkoušet venku před prodejnou. Přitom rozdíly mezi kvalitním a špatným stativákem se lépe poznají za zhoršených světelných podmínek. Při pěkném slunečném počasí se rozdíly mezi různými dalekohledy mohou zdát minimální. Nejlepším způsobem výběru je vždy praktické vyzkoušení v terénu, nejlépe přímé srovnání různých výrobků.
Závěrem zbývá jen dodat, že nejlepší dalekohled je ten, který se používá a který dělá radost. Výběr a používání takového přejeme všem čtenářům.

Zdeněk Vermouzek a Tomáš Bělka





28.04.2008
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791