Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Členská exkurze na Neziderské jezero

Letošní exkurze nás zavedla mimo Země koruny české, i když ne úplně do exotiky. Naše kroky směřovaly k našim bratrům Slovákům, sousedům Rakušanům a Maďarům, kteří byli našimi sousedy ještě za Československa. Exkurzi jsme zahájili v Praze na Roztylech. Ale to už jinde jsme, to je jiná vesnice, jak říkala vypravěčka v ruské pohádce Mrazík.

O Neziderské jezero byl mezi členy ČSO velký zájem, a tak z Prahy vyjely dva autobusy. Hrbolatá D1 nás krajinou dovedla do Brna, kde jsme rozšířili své řady o další ornitology. Rozkvetlá řepková pole nám ozářila cestu až na hraniční přechod se Slovenskem. To už se pomalu smrákalo a když jsme projížděli Bratislavou, tak po naší levici svítil Bratislavský hrad osvětlený reflektory. S přibývající tmou jsme dorazili do Gabčíkova, kde nás čekala večeře a postel. Chvilku nám dalo zabrat než jsme v mamutím areálu, našli své pokoje, ale to nás nezastavilo a tak jsme se mohli vyspat, abychom byli ráno fit.
Budík začal zvonit ráno v pět a chocholouš obecný zahájil dnešní módní přehlídku ptactva rozličného. Vítr pohánějící rakouské větrné elektrárny přenesl naše autobusy do Národních parků Neusiedler See Seewinkel a Fertő Hanság. Tyto parky ochraňují již zmiňované Neziderské jezero, dlouhé asi 35 kilometrů a široké něco málo přes l2 kilometrů.

Vyhlídka na jezero, foto: J. Mach


Rakouská část jezera je největším jezerem v Rakousku. Jezero je tak mělké, že dosahuje kachně po pupek a dá se v některých částech přejet na kole, pokud ovšem netrváte na svítivé čistotě vašeho bicyklu. Vodní plochu obklopuje rákosový pás místy široký až 8 kilometrů. Do takto ornitologicky zajímavé lokality nás odvezly autobusy. Z autobusů jsme vystoupili nedaleko místních lázní a pozorování ptáků vypadalo jako koupel v čokoládě, takže jsme se hodně namlsali. Hned po výstupu z autobusu nám husí rodinka představila své potomstvo.
Husí rodinka, foto: P. Pavlík


Do rákosin zase v raním slunci přistávaly volavky bílé. Mezi nimi občas proletěla volavka červená nebo kolpík. Atmosféru dotvářel bukač svým daleko slyšitelným hlasem. Chvílemi mu se zvukovou kulisou pomáhala cvrčilka slavíková nebo rákosník velký.
Volavka bílá, foto: J. Mach


V této přírodní rapsodii nesměly chybět barvy. O ty se postaraly rosničky zelené, které svítily na stéblech rákosu. S oranžovou barvou přispěchaly zrzohlávky rudozobé a červenou přinesly na svých nohách pisily čáponohé. A aby barvy vydržely i pro příští generaci, zrzohlávky i pisily se přímo před námi pářily. Makově modrá hlavička samce sýkořice vousaté doplnila paletu barev. Také on nelenil se zachováním rodu a nosil větvičky na hnízdo. Lžičák pestrý jen doplnil už tak pestrou paletu barev.
Rosnička zelená, foto: I. Mikšík


Naopak kopřivka obecná nám předvedla,že nemusí být nijak pestrá, a přesto je nádherná. Volavka červená také dokázala být nenápadná a potápky malé si s námi chtěly hrát na schovávanou. Všechny zásadní ptáky jsme buď slyšeli nebo viděli přímo ze silnice, bylo to velmi luxusní pozorování ptáků. Pomalým krokem pozorovatele jsme dorazili na bahna, kde jsme si užili kulíky mořské, vodouše bahenní, jespáky bojovné a další bahňáky, z nichž byla asi nejzajímavější letící koliha. Bohužel mezi pozorovanými druhy chyběl chřástal malý a rákosník tamaryškový, prohlídli jsme si je hezky zblízka až v informačním centru Národního parku, kde byli vycpaní vedle spousty dalších druhů, na které shůry shlížel drop velký ve svatebním šatě.
Zrzohlávky rudozobé, foto: P. Pavlík

Poté jsme opět vyrazili za živými ptáky na jezero Lange Lacke, menšího brášku Neziderského jezera. Toto jezero je sice menší, ale mělo na své hladině a na přilehlých loukách početné zastupitelstvo bahňáků. Mezi reprezentanty se ve velmi dobrém světle ukázali tenkozobci opační bojující o své území s husicemi liščími nebo jespáci bojovní ve svatebním šatě.
Tenkozobec opačný, foto: I. Mikšík

Všeobecně bylo k vidění spousta zajímavých obleků. Čejky chocholaté byly velmi elegantní, ale brzy je zastínili moderně oblečení racci malí a rybák obecný. Tímto pro nás skončil první den exkurze, a mohli jsme se těšit na další zajímavý den.
Nový den pro nás začal opět ráno v pět. Se sbalenými kufry jsme vyrazili nejdříve se podívat na nedaleké VD Gabčíkovo, které bylo vybudováno na úkor rozsáhlých lužních lesů podél Dunaje. Abychom se vzpamatovali z hrůzného pohledu, raději jsme nasedli do autobusu a odjeli na hnízdiště mandelíků. Cestou k nám přistoupili slovenští ornitologové, vedeni svérázným Miro Bohušem. Po výstupu z autobusu jsme spatřili dráty, na kterých sedává mandelík, dokonce nám slovenští ornitologové ukázali budku, ve které hnízdil mandelík. Následovala procházka biotopem vrbových hájů k největšímu hnízdišti mandelíka na Slovensku, k pěti topolům bílým. Na těchto topolech je možné vidět až tři páry mandelíka hajního. Bohužel mandelíci mají smůlu, protože tyto topoly se lámou při vichřicích přesně v místech bývalých dutin. Zkáza jim ovšem nehrozí, protože ornitologové již vysadili nové topoly. Také mandelíkům staví berličky, které mandelíci potřebují k vyhlížení hmyzu. Mandelík se nakonec přeci jenom ukázal, ale byl spatřen pouze čtyřmi lidmi, alespoň máme důkaz, že se tu opravdu vyskytují. Aby nám ostatním, kteří jsme mandelíka neviděli, to nebylo líto, ukázal se nám alespoň pan Mandelík, jeden z účastníků exkurze.Čekali nás další zajímavé lokality a tak jsme museli kvapit. Další lokalitou, kde jsme byli jen pár minut, byla zastávka na Dunaji. U Dunaje jsme se ale moc nezdrželi, pospíchali jsme na místo, kde se vyskytují poštolky rudonohé. Ovšem vyskytly se potíže. Železniční podjezd byl nižší, než se čekalo, takže jeden autobus poštolky neviděl. Druhý autobus viděl sedm poštolek, ale to jsme se dozvěděli až na dálnici D1. Za tyto potíže však organizátoři nemohli, protože chyba byla na straně autoatlasu. Organizátoři odvedli výbornou práci, a připravili pro nás exkurzi do míst, která nám uchystala spoustu nevšedních zážitků. Myslím si, že se exkurze líbila nejenom mně ale i spoustě dalších účastníků. Děkuji všem, kteří se na přípravě exkurze podíleli. Zvláště bych chtěl poděkovat slovenským ornitologům, že nám ukázali tak zajímavé lokality.
Vojta Sládeček
08.11.2007
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791